Peugeot Rifter, osobní verze užitkového Partnera, se ihned po svém uvedení zařadila mezi populární malé osobní dodávky. Pak ale francouzský výrobce v duchu celosvětového trendu vyřadit spalovací motory a Rifteru nadělil výhradně elektřinu, a prodeje rychle klesly až v podstatě ke dnu. Výrobce ale naštěstí situaci pochopil a benzinové a naftové motory v rámci komplexního faceliftu vrátil. Nyní chce celá skupina Stellantis v oblasti užitkových vozidel výrazněji zabojovat a získat ještě větší podíl na trhu.

Interiér a vnitřní prostor

Rifter, nebo před ním osobní Partner, byl vždycky hlavně o interiéru a vnitřním prostoru, a jinak tomu není ani u omlazeného provedení. Co se vlastně změnilo? Od výbavového stupně Allure má auto třeba nové digitální budíky s úhlopříčkou deset palců. Ty doplňují tradiční centrální dotykovou obrazovku, která má úhlopříčku deset palců a volitelně také poměrně dobře fungující navigaci TomTom. Úplně základní výbava má pak analogové budíky a hlavně klasické rádio, místo obrazovky tak je držák na chytrý telefon. U verzí s multimediálním systémem samozřejmě nechybí ani bezdrátové zrcadlení chytrých telefonů.

Osobní dodávka si po vzoru dalších peugeotů zachovala i-Cockpit, tedy výše položené budíky – je jedno jestli analogové nebo digitální – v kombinaci s menším volantem. Je to řešení, které nemusí vyhovět úplně každému. Naopak řadicí páka na vyvýšeném místě středového tunelu je poměrně ergonomicky vítanou věcí. Stejně jako třeba větší množství odkládacích ploch.

Tradiční je také nabídka dvou karosářských verzí. Kratší má na délku 4,4 metru a mezi nápravami 2785 mm, delší se chlubí 4,76 metry a 2975 mm mezi nápravami. Jen provedení s kratší karoserií a výbavou Active či Allure má ve standardu posuvné dveře vpravo, zbytek verzí je má vždy na obou stranách karoserie. U dvou zmíněných za ně budete muset připlácet. Naopak litry v zavazadlovém prostoru jsou již v ceně. Kratší model má 775 až 3000 litrů po sklopení sedadel, delší se pohybuje od 1050 do 3500 litrů při sklopených sedadel. Za 28 tisíc korun pak může mít verze Long i třetí řadu sedadel, za níž se ukrývá 209 litrů.

Motory a technika

Rifter můžete pořídit hned ve dvou verzích. Standardní má ze spalovacích motorů jedině naftovou patnáctistovku. Ve slabší verzi to znamená 75 kW, které přes šestistupňovou ručně řazenou převodovku pohání přední kola. Atlet to není, ale papírová spotřeba 5,6 l/100 km je u tak velkého auta příjemná. Stejný motor se nabízí ještě ve variantě s 96 kW, a tam už je to podle zvolené výbavy a délky karoserie, jestli motor dostanete s ručně řazenou šestistupňovou převodovkou, anebo osmistupňovým samočinným řazením. Spotřeba pak dle výbavy atakuje až hranici šesti litrů na 100 km.

Pak je ale v nabídce ještě verze „s homologací N1“. To znamená auto, které je papírově užitkové (nepočítá se tak do limitu flotilových emisí), má ale demontovanou zadní přepážku, zvýšenou nosnost nebo kotevní oka v podlaze zavazadelníku. Také na rozdíl od „plně“ osobního Rifteru není v nabídce s nejvyšší výbavou GT. Nicméně provedení s homologací N1 může přinést také širší paletu motorizací pro jednotlivé výbavové stupně. To znamená návrat zážehové dvanáctistovky s výkonem 81 kW a ručním řazením. Ta doplňuje zmíněné naftové agregáty. Elektrický e-Rifter pak nyní ponechme stranou.

S modernizací se zlepšila i nabídka bezpečnostních asistentů, máme tu třeba zlepšeného pomocníka při parkování. Už v základu nechybí klasika jako nouzové brzdění nebo pomocník pro jízdu v pruhu. Vyšší verze a příplatky přinášejí ale také adaptivní tempomat nebo třeba také sledování slepého úhlu. V podstatě jako osobní auto a ne dodávka. Nechybí ani propracovanější kontrola trakce Grip Control, opět ale jen za příplatek.

Technické údaje Peugeot Rifter

Galerie